Dějiny výtvarného umění - POJMY
🇨🇿
In Czech
In Czech
Practice Known Questions
Stay up to date with your due questions
Complete 5 questions to enable practice
Exams
Exam: Test your skills
Test your skills in exam mode
Learn New Questions
Manual Mode [BETA]
Select your own question and answer types
Specific modes
Learn with flashcards
Listening & SpellingSpelling: Type what you hear
multiple choiceMultiple choice mode
SpeakingAnswer with voice
Speaking & ListeningPractice pronunciation
TypingTyping only mode
Dějiny výtvarného umění - POJMY - Leaderboard
Dějiny výtvarného umění - POJMY - Details
Levels:
Questions:
52 questions
| 🇨🇿 | 🇨🇿 |
| Vlaštovčí ocas | Renesanční dekorační prvek, složený ze dvou odvrácených čtvrtkruhů nebo elips, připomínající vlaštovčí ocas, užívaný u štítů, atik, nejčastěji ve formě dekorativního cimbuří (Zde na obrázku pro představu právě v této formě, náměstí Nové Město n. Metují) |
| Fiála | Vertikální zakončovací článek, typický pro gotiku, užívaný k zakončení opěrných pilířů (na pilířích, při patě štítků, vimperků, nad baldachýny, u chrámových lavic, na oltářích), má tvar čtyřbokého jehlanu posázeného kraby, na vrcholu kytka a zakončen poupětem. Nejen dekorativní fce, ale také zajišťuje větší stabilitu opěrného systému. Např. Katedrála Sv. Barbory v KH |
| Empora | Částečně oddělený a vyvýšený shromažďovací prostor/galerie otevřená do lodi kostela. Ve středověku sloužil k oddělení jeptišek, v gotice klenuté patro nad boční lodí a i nepravé (dekorativní), v 16. stol. privilegované místo po obvodu, z nich se také vyvinuly nynější balkony v divadlech a jiných sálech. |
| Prampouch | Zděný, většinou stříškou opatřený rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami (horní část), zejména v úzkých uličkách, slouží ke stabilizaci budov. |
| Transept | Příčná loď, chrámová loď kolmá na hlavní loď, v bazilikách od raného křesťanství, když množství představených nestačilo jen presbyterium. Vyústění do hlavní lodi je často zdůrazněno triumfálním obloukem. |
| Reliéf | Sochařské dílo v ploše, více nebo méně vystouplé, vyvolávající dojem trojrozměrnosti objemu, hloubky, prostoru. Patří k nejstarším formám sochařství, užíván pro dekoraci staveb, pomníků, náhrobků... Rozlišuje se například basreliéf (motiv a pozadí neoddělené), hautreliéf (postavy či jejich části vystupují, jsou odděleny od pozadí), zahloubený reliéf (typický pro egyptské umění, plastický motiv je ohraničený zahloubením). |
| Opěrný systém | Charakteristický prvek gotické architektury; vnější konstrukce z kamenného zdiva, sloužící vedle zdí k zachycení šikmých tlaků klenby a váhy střechy opěrnými oblouky do opěrných pilířů vně budovy. To propůjčuje gotickým chrámům vzdušnost a lehkost interiéru (zredukování zdi). |
| Vitráž | Barevné zasklení oken do olověných pásků a olověného rámu, skládané jako mozaika, které proti světlu vytvářejí ornament zobrazující postavy a různé předměty. Využívaly se jich v antických římských lázních, rozvíjela se za Byzantské říše, hojně využívané od gotiky. Sklo nemusí být barevné, může být i malované. |
| Lucerna | - Věžičkovitý útvar nad střechou, zejména nad kupolí, s okny, která přivádí světlo otvorem v horní části kupole do dolního prostoru - malá věžička pro provoz zvonku na střeše válcové lodi románské rotundy - část cibulové helmice věže, opatřená kolem dokola otvory Rozšířené v renesanci a baroku, často ale už na rotundách |
| Freska | Nástěnná/nástropní malba přímo do vlhké omítky, s jejímž vápnem se pigment natrvalo spojí. Používají se přírodní barvy, minerální pigmenty, nejlépe odolávají chem. reakcím vápna. Technika známá již od starověku nejen v Evropě, např. i v Číně. Nejvýznamnějším asi Michelangelo v Sixtinské kapli. Typy: buon (pravá freska, barvy s vodou), secco (suchá omítka, barvy s lepidlem/žloutkem), mezzo (polosuchá o.) |
| Meandr | Geometrický ornament starořeckého původu buď pravoúhle zalamovaný, nebo v podobě vodních vln. Zdobena jím keramika, římsy, oděvy, mozaiky. Rozkvět později i v renesanci a klasicismu. |
| Portál | Architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat k jejich zdůraznění. V interiéru, zejména renesančním, bývá kolem kamenného portálku ještě namalovaný další, iluzivní portál nebo edikula (orámování v podobě sloupů/pilířů, na nichž leží kladí a štít např. trojúhelníkový). Každý sloh má svou typickou podobu portálu, počátky portálů už v Řecku. |
| Rajský dvůr | Čtvercová zahrada/atrium tvořící střed klášterních/kapitulních budov, po obvodu křížová chodba a uprostřed kašna, v klášterech sloužící jako lavatorium. Nejprve tedy v klášterech, ale už ve středověku je převzaly i univerzity, paláce, veřejné budovy... |
| Sala terrena | Prostora v přízemí zámku či paláce, či samostatná stavba, otevřená arkádou přímo do zahrady, takový relaxační zahradní pavilonek. Typická pro baroko, bohatě zdobené, někdy zařízené např. jako jeskyně, kašny a fontánky... |
| Sfinga | Socha staroegyptského stvoření s lvím tělem a lidskou hlavou, nejčastěji faraonovo, včetně pokrývky hlavy (nemes). Zpodobňuje faraona, uctívá jeho moc, někdy i k uctění jiného božstva, podle toho se pak mění hlava (např. sfingy s beraními hlavami u Amonova chrámu) |
| Nika | Dekorativní výklenek, prohlubeň často určená pro sochu, nejčastěji půlválcového tvaru, o půlválcové nebo půleliptické základně, zakončený konchou (kulová klenba). Velká nika s lavičkou se nazývá exedra. V některých případech zpevňuje stěnu a rozvádí tlak svrchních vrstev zdiva. |
| Alegorie | Jinotaj; podoba díla má ve skutečnosti znamenat něco jiného, nezjevného. Tedy v umění, tedy sochařství, spíše převod nějaké ideologie do podoby sochy. Např. alegorie živlů (v podobě Bohů), alegorie Ctnosti a Neřestí (lidské vlastnosti, např. Píle je žena opřená o úl, musíme vědět, že včely jsou symbolem píle), na obrázku alegorie Lítosti |
| Římsa | Vodorovný architektonický článek, kamenný, zděný, omítaný, v omítce vytažený či dřevěný, který ukončuje architekturu nebo její část. Podle tvaru rozpoznáváme konzolovou římsu, fabionovou římsu (prohnutá dovnitř) nebo lunetovou (vzniká vložením výsečí do fabionové, na obrázku). Podle polohy rozeznáváme hlavní, korunní, okapní, patrovou, parapetní, podokenní, soklovou. |
| Anglický park | Styl krajinářského parku nebo zahrady, který vznikl v Anglii za romantismu. Není symetrický, nemá linie a pravidelnost, čistě založen na přirozených výtvarných vlastnostech zeleně, snaha o dosažení dojmu původní krajiny. Může být dekorován např. umělými zříceninami a jeskyněmi, altány, skleníky, rozhlednami... |
| Bosáž | Plasticky vystupující, neopracovaný, nebo jen hrubě „otlučený“ líc kvádru ve zdi (nároží, fasády..) estetického významu k zhrubění či napodobení skaliska (nezdolné). Může být plastická ve štuku, nebo v podobě sgrafit či maleb. Využíváno zejména v římské antice, také v renesanci. |
| Rozeta | V architektuře kulaté okno, typické pro gotiku, často umisťované nad portál či na štít hlavní lodi. Většinou vyplněno vitrážemi, často využívá symboliku čísel a kruhu k vyjádření přítomnosti Boha či životního cyklu. Může být ale také ORNAMENT, tedy vyřezávaný/kovaný dekorativní doplňek, z přírodního motivu (květ), dávaný na strop (na obrázku), na stěny... |
| Tapisérie | Tkaný ozdobný koberec, zhotovovaný na tkalcovském stavu na kterém jsou vertikálně či horizontálně nastavené osnovní nitě, mezi které se příčně zanáší barevné nitě. Může být i plastická. Mají fci estetickou a izolační. Nejstarší už ze starověkého Egypta, nejznámější tapisérie netapisérie z Bayeux. X Gobelín je tkaný hedvábím, není plastický, je hladký a plochý, přepisuje malbu, a správně pochází z pařížské dílny. |
| Veduta | Přesný malířský nebo grafický záznam pohledu na město, někdy i s částí krajiny kolem něj. Nejrozšířenější od 17. do 19. století, používány často na mapách, poté postupně vytlačeny fotografiemi. Většinou důležitý historický pramen, někdy autoři vyobrazili vlastní ideje např. dostavby chrámu sv. Víta. |
| Marina | Figurativní zobrazení tématu jež se odehrává na moři, nebo s ním a s jinými vodními plochami nějak souvisí. Nejrozšířenější asi v době renesance, v době romantismu vyobrazováno i jen samotné moře. Na obrázku dílo Ajvazovského, romantický ruský malíř, všechna jeho díla jsou mariny. |
| Matrice | » Forma s negativním tvarem výrobku sloužící k tváření materiálu, rozmnožování apod. Což znamená ta spodní deska, podklad, forma, u grafických technik jako je tisk z výšky, z hloubky... která slouží k rozmnožování exemplářů Může být např. dřevěná, kamenná, kovová, lino |
| Apsida | Výklenek (nika) pro hlavní oltář (různého, často polokruhového půdorysu) tvořící závěr kostela, někdy provázený vedlejšími apsidami uzavírajícími boční lodi, běžný hlavně u románských svatyň. |
| Tanagra | Typ světlých řeckých terakotových sošek z konce 4. století, pojmenovaný podle města ve kterém byly poprvé nalezeny. Jsou vyobrazením reálných žen a mužů v každodenním oblečení, kromě stojících také zachyceny při nějaké aktivitě. Byly bílé, někdy také malované. Převážně měly funkci dekorativní, méně už duchovní či náhrobní, také rituální - dávány do hrobů, aby prováděly mrtvé posmrtným životem. |
| Akvarel | Malba prováděná barvou tvořenou dvěma díly barevného pigmentu a jedním dílem pojiva (arabské gumy). Ředí se velkým množstvím vody. Bílých ploch se dosahuje úplným vynecháním malby a světlé odstíny se tvoří využitím průsvitnosti zředěné barvy na bílém podkladě papíru. Technika známá již od starověkého Egypta. |
| Kostel | Sakrální stavba sloužící křesťanům k bohoslužbám a modlitbám. Nejdříve se křesťané scházeli v domech, po ediktu milánském se začaly stavět budovy přímo určené k víře. Typy kostelů jsou např. bazilika (kostely po příkladu římské baziliky), katedrály (v něm stolek biskupa - katedra, a často také více bočních kaplí), rotunda (kostel kruhového půdorysu), hřbitovní kaple (pohřební účely), megakostel (protestantský obrovský kostel). Každý kostel by měl být stavěn vchodem na západě, oltářem na východě (Ježíš měl v Soudný den přifelit z východu). Skládá se ze vstupního portálu, věže, hlavní lodě, případně bočních lodí, presbytáře (tam jsou kněží), a sakristie (za oltářem, basically šatna s rouchama kněžích). Mezi důležité interiérové prvky patří oltář, kříž, kropenka, svatostánek, zvony, varhany, sedes... |
| Katedrála | - nebo také DÓM - každý biskupský nebo arcibiskupský kostel. - dispozičně: jde o vícelodní kostel s ochozem kolem hlavního oltáře k němuž přiléhá věnec kaplí. Nad tento ochoz vyrůstá vysoký chór s velikými okny a při jejich patě, ale i po obvodu hlavní bazilikální lodi probíhá úzký chodbovitý ochoz, zvaný triforium. Katedrála má opěrný systém z pilířů s fiálami, kraby a kytkami a systém opěrných oblouků. Rozvinuté za gotiky. |
| Email/smalt | Sklovitá povrchová úprava kovů, používaná na špercích, cedulích i pro kovové nádobí. Principem je natavování skloviny na podkladový kovový plech za vysokých teplot. Termín email popisuje většinou jen tradiční umělecko-řemeslné použití skloviny na zlatě, stříbře, mědi, případně bronzu a tombaku, smalt většinou jen na ocelovém plechu či litině. Nejznámějším emailem u nás Relikviář sv. Maura (na obrázku, ty modré části ofc) |
| Filigrán | • druh zlatnické ozdoby Drobný umělecký předmět, respektive předmět s ozdobou vyrobenou z tenkého stříbrného nebo zlatého vlákna či drátku. Tyto drátky se různě splétají a vytvářejí obrazy s přírodními motivy, nejčastěji se objevují květiny, hvězdy, zvířata nebo jen geometrické útvary, např. kroužky nebo kudrlinky. Objevují se již od dob antického Říma. • způsob výzdoby iniciál v gotické knižní malbě Písmeno zdobené způsobem kroužené soustavy jemných čárek, který připomíná techniku filigránu v klenotnictví. |
| Echinus | Okrouhlá část hlavice sloupu, u dórského zaoblená, na iónském s volutami. Napojuje architráv na sloup. |
| Arkýř | Arkýř je rohovým výstupkem na průčelí budovy, který je nesen výstupky ve zdivu, takzvanými krakorci. Jedná se o architektonický prvek, který se nachází vždy ve vyšších patrech budov. Jeho funkce není pouze ozdobná, ale i účelná. Zásadně totiž zlepšuje rozhled, což byla hlavně ve středověku a v novověku velká výhoda pro obránce. Díky arkýřům bylo mnohem snadnější střílet na útočníky a zahnat je na útěk. Arkýře se v dobách míru běžně používaly i jako toalety. |
| Gobelín | Gobelín je vázaný jemným hedvábím, není plastický, je hladký a plochý, přepisuje malbu, a správně pochází z pařížské dílny Manufacture des Gobelins, v nichž se kromě tapisérií zhotovovaly řezbářské, stolařské a truhlářské práce a jiné. V užším slova smyslu platí označení gobelín výlučně pro výrobky této pařížské manufaktury, všeobecně se však používá pro veškeré ručně i strojně tkané či vyšívané tapiserie, nejčastěji se pojmy gobelín a tapisérie ztotožňují. |
| Ambit | Krytá, obvykle klenutá chodba, arkádami otevřená do prostorného dvora například kolem poutního kostela. Často je doplněna kaplemi nebo výklenky a sloužila jako přístřeší pro poutníky, k průvodům a modlitbám. Někdy se slovo používá i pro křížovou chodbu klášterů a kapitulních kostelů, která však kostel neobepíná, nýbrž přiléhá k němu z boku. |
| Sgrafito | Malířská technika plošné výzdoby architektur, zejména renesančních, škrábaná v různobarevné omítce: ze světlé vrstvy omítky se vyškrabují za vlhka ornamentální či figurální obrazce do tmavé vrstvy základní; sgrafitové kvádrování; psaníčkové sgrafito - ve tvaru dopisní obálky, imituje bosáž |
| Patka | Patka je architektonický prvek, který tvoří spodní část sloupu, případně pilíře, pilastru a další. Tvoří ji oblouny a výžlabek. U dórského sloupu chybí, poprvé u iónského. |
| Bordura | Ozdobný okraj tkanin, iluminací, nástěnných maleb, pruh. Používány od 17. století, kdy se první tapety přibíjely hřebíky, a aby nebyly hlavičky hřebíků ve zdi vidět, překryli je bordurou. Mění proporce místnosti, rozčleňují velké plochy stěn, vytvářejí akcent a označují přechody. Když tvoří vodorovnou linii, díky ní vypadá místnost otevřenější směrem vzhůru. Naproti tomu při svislém nalepení získává místnost na výšce. |
| Mozaika | Plošná výzdoba na podlahách, stěnách či klenbách z kamenných nebo skleněných různobarevných kostek, hranolků nebo kolíčků, upevňované do měkké omítky či tmelu. Už od dob Byzantské říše (Hagia Sofia, na obrázku), v antickém Řecku hodně využívána na podlahách (z ní dnešní chodníkové dlažby), dále na Blízkém východě na stěnách a klenbách... |
| Zlatý řez | Pokládán za ideální proporci mezi různými délkami v umění a fotografii. Vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Již nejméně od renesance využívají zlatý řez umělci ve svých dílech, zejména ve formě tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran. Zlatý řez prý totiž působí esteticky příznivým dojmem; poměr zlatého řezu lze také pozorovat v přírodě. Využívali jej příslušníci Barbizonské školy. |
| Atrium | Původně ústřední prostor helenistického a římského domu s krbem a otvorem uprostřed zastropení nad vodní nádrží, potom předdvoří starokřesťanských chrámů, obklopené sloupovými chodbami. U nás se atrium v této druhé funkci objevuje ve velkomoravské kostelní architektuře, navazující na nartex, chrámovou předsíň. |
| En face | Pohled zepředu = en face, „z en facu“ |
| Klenba | Klenba je oblouková stropní konstrukce, která přenáší celé zatížení na ní spočívající, včetně své vlastní hmotnosti, šikmo do podpěr, a uzavírá stropní část místnosti. valená - z ní jsou odvozené klášterní a křížové klášterní - průnik dvou nebo více valených kleneb křížová - zdobení: křížová klenba, hvězdicová klenba, lunety |
| Čuček | Ozdobný renesanční architektonický článek ve tvaru vázy, koule, šištice či kalichu ukončující štít či římsu. |
| Arkáda | Oblouk na svislých podporách, sloupech nebo pilířích, často tvořící sloupořadí. Při orámování oblouku se nazývá archivolta. Mezilodní arkády oddělují od sebe lodi ve vícelodním kostele (hlavní lodi a boční). Používáno už od antiky (divadla, amfiteátry), největšího rozkvětu za renesance. Na obrázku zámek Litomyšl. |
| Sfumato | Druh malířské techniky, ve které malíř překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Míchá přitom barevné tóny tak jemně, že nejsou vidět žádná rozhraní mezi jednotlivými barevnými odstíny. Celá malba tak získá dojem jemného, jakoby kouřového oparu, ve kterém se ztrácejí ostré kontury i hranice vržených stínů – sfumato snižuje kontrast, zmírňuje nejjasnější místa (odlesky) a zviditelňuje nejtemnější stíny. Bylo používáno i jako stylistický prvek – ve snaze zjemnit rysy jemné (zejména ženské) tváře, paže a zbytku těla, nebo vytvořit specifickou, iluzorní atmosféru. |
| Grotta | Umělá jeskyně v renesančních a barokních parcích, nebo v přízemní prostoře zámku, otevřená do parku. Na stěně jsou kaménky, krápníková omítka, mušle, fontánky apod. Na obrázku grotty v přízemí zámku Ploskovice. |
| Sdružené okno | Seskupení minimálně dvou, ale i tří nebo více oken, která propojovaly malé a úzké meziokenní sloupky, typické pro románský sloh. |
| Daguerotyp | První prakticky užívaný komplexní fotografický proces. Vynalezl ji a pojmenoval francouzský výtvarník a vynálezce Louis Daguerre, r. 1839. Technika daguerrotypie se skládá ze tří relativně samostatných principů: 1. Médium citlivé na světlo díky jodidu stříbrnému 2. Vyvolání latentního obrazu parami rtuti 3. ustálení obrazu – nejprve pomocí chloridu sodného, později zdokonalené užitím thiosíranu sodného Poté okamžitě zasklít. Nahradila jej kalotypie, která byla nekonečně množitelná. Na obrázku nejstarší dochovaná dagerotypická fotografie. |
| Perspektiva | Optický jev, jenž způsobuje to, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké. Způsobuje také to, že u stejných objektů postavených za sebou do jedné řady se objekty vzdálenější od pozorovatele jeví blíže u sebe (perspektiva tedy způsobuje optické zkracování linií). Perspektiva také způsobuje jiný jev, totiž to, že dvě či více rovnoběžných linií (např. koleje) se směrem k horizontu opticky zužují. Perspektiva je velmi důležitá zejména ve výtvarném umění, architektuře, v praktické fotografii, ve filmu a v dalších praktických oborech lidské činnosti. |
| Tumba | Středověký zdobný kamenný nebo kovový náhrobek, či vyvýšená schránka na ostatky, obdoba sarkofágu. Na jejím povrchu, zejména u panovnických rodin, se často nachází ležící kamenná socha zesnulého. Byla nejčastěji určena pro jednoho člověka, ale najdeme i tumby pro páry. Na obrázku tumba Přemysla Otakara II. ve Svatovítské katedrále. |