Veřejné výdaje | = finanční prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy (alokovány přes veřejné rozpočty) k plnění fiskálních funkcí (alokační, stabilizační, redistribuční) na principu nenávratnosti a neekvivalence
•prvky rozpočtové soustavy – veřejné výdaje tečou v ní – má za centrální prvek státní rozpočet, poté krajské rozpočty, municipální rozpočty
•ukazatele veřejných výdajů (kvantifikace růstu veřejných výdajů) |
a) absolutní výše veřejných výdajů | ⟶ přímo vypovídá o výši výdajů v peněžních jednotkách
⟶ výhody: poskytuje informaci o tom, jak velké byly vynaloženy veřejné výdaje v peněžních jednotkách
⟶ nevýhody: ukazatel sám o sobě nepodává informaci, která by umožnila srovnání s jinými zeměmi |
b) podílový/relativní ukazatel veřejných výdajů – k něčemu to vztáhnu: | ⟶ VV/HDP (např. nízký podíl, nízké daně), elasticita VV (např. E = 1,4 => výdaje rostou rychleji než HDP, nebo E = 0,7 => výdaje rostou pomaleji než HDP), dílčí elasticity VV
⟶ umožňuje porovnávat jednotlivé země z hlediska různých druhů ukazatelů |
klasifikace veřejných výdajů dle: | ⟶ funkce – pro analýzu vývoje minulosti a analýzu výdajové politiky (COFOG)
⟶ ekonomických kategorií – pro účely makroekonomických statistik a agregátního fiskálního řízení (GF, SNA 93, ESA 95)
⟶ organizace – pro stanovení odpovědnosti za hlavní skupiny veřejných výdajů a pro každodenní řízení plnění rozpočtu
⟶ fondů – pro správu rozpočtu
⟶ rozpočtových položek – pro kontrolu shody a vnitřní řízení
⟶ programů – pro formulaci politiky a stanovení odpovědnosti za výsledky |
ekonomické hledisko | ⟶ běžné výdaje – správce rozpočtové kapitoly zabezpečuje provozní činnosti ve své rozpočtové kapitole
• např. výdaje na platy personálu, na opravy techniky, nákup spotřebního materiálu, na energie, …
• výdaje, které se v průběhu rozpočtového roku běžně opakují
⟶ kapitálové výdaje – ad hoc povaha
• výdaje na investice, jejichž smyslem je vytvořit takový statek, který bude v budoucnu v toku času přinášet uspokojení pro veřejnost
• např. výdaje na výstavbu dálnice, na nákup supersoniků pro Armádu ČR či na výstavbu atomové elektrárny |
funkční hledisko | ⟶ členíme výdaje podle základních typických činností (odvětví), kam veřejné výdaje směřují
• např. výdaje na obranu, školství, zdravotnictví atd.
• tato klasifikace je důležitá pro alokaci zdrojů mezi jednotlivé sektory, pro zpracování historických přehledů, pro mezinárodní komparace nebo pro komparaci údajů v čase |
efekty veřejných výdajů | •možné mikroekonomické dopady či makroekonomické dopady veřejných výdajů |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
1) demografický faktor | ⟶ souvisí s růstem populace a se stárnutím obyvatelstva
• věkové složení obyvatelstva – prodlužování střední délky života, vliv propopulačních opatření má vliv na strukturu obyvatelstva (ekonomické motivy k pořizování dětí) nebo populační boom po válce – exploze porodnosti
• změna důchodové systému – zájem na jeho změně mají ti, za kterými již není dost lidí na to, aby je v budoucnu uživili – proto o tom poslanci stále jen mluví, ale nic skutečně neřeší, protože jich samotných se to netýká
• změny v demografické struktuře – proč??? – faktory: prodlužování střední délky života X pokles porodnosti
• předproduktivní věk VV > VP, produktivní věk VV < VP, postproduktivní věk VV > VP |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
2) geografické faktory | •přírodní katastrofy (např. zemětřesení, povodně atd.) |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
3) technologické faktory | ⟶ faktory rozvoje vědy a nových technologií – nové technologie a technika kladou velké nároky na veřejné zdroje
•výdaje na základní výzkum – nákladný, časově náročný => z veřejných prostředků
•aplikovaný výzkum – převažují peníze soukromých firem, protože výsledky výzkumů přinesou rychlejší zisk |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
4) sociální faktory | •např. nová kvalita života |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
5) politické faktory | •veřejné výdaje souvisí s politickým (volebním) cyklem
•veřejné výdaje rostou před volbami a s přípravou voleb |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
6) demonstrační faktor | •obyvatelé země se dožadují obdobných statků a služeb, které jsou obyvatelům poskytovány v jiné zemi |
Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů
7) ekonomické faktory | •např. inflace, růst nákladů na kvalitnější služby, měkká rozpočtová omezení atd.
•další faktor růstu veřejných výdajů byl formulován v rámci teorie prahových efektů A. T. Peacockem aj. Wisemanem a byl rozvinutý J. Diamondem – „státní výdaje rostou v době krizí na bázi procesu inspekce a koncentrace“, po pominutí krize se však nevrací na původní („předkrizovou“ úroveň), ale „zakotví“ na vyšší úrovni |
předproduktivní věk (0-15), výdaje na: | •povinná školní docházka
•zdravotnictví – př. očkování
•transferové platby – přídavky
•daňové výdaje – ve formě slev na daních pro rodiče
•doprava – účelové dotace (nižší jízdné dotuje stát)
•sport, kultura a jiné, …
•příjmy jsou 0
•V > P |
produktivní věk (16-63), výdaje na: | •školy, zdravotnictví, transferové platby
•dopravní obslužnost – dálnice, …
•daňové výdaje
•bydlení – podpora hypoték, dotace
•příjmy: daně z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění
•V < P |
postproduktivní věk (64+), výdaje na: | •transfery – starobní
•důchody doprava – dotace na MHD
•zdravotnictví (až 8x více než u dětí) příjmy jsou 0
•V > P |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
1) Wagnerův zákon | •s růstem důchodu na jednoho obyvatele roste v ekonomice velikost veřejných výdajů
• „podíl veřejných výdajů na HDP roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, tedy s hospodářským vývojem země“ – je odrazem zvýšeného zájmu o pracující, s růstem HDP by měla růst úroveň sociálních služeb
• souvisí zejména s technologickým, sociálním a ekonomickým faktorem
• lze jej potvrdit hlavně v Evropě, jinde moc ne |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
2) Baumolův zákon | •náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se zvyšují => cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste
•„náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se stále zvyšují“, jednotkou výkonu ve veřejném sektoru může být lůžko v nemocnici, kilometr dálnic, … - vysvětlení vychází z produktivity práce veřejného a soukromého sektoru
•souvisí zejména s demonstračním a politickým faktorem
•srovnání produktivity práce soukromého a veřejného sektoru |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
3) stát blahobytu | •zdůrazňována redistribuční funkce v sociální oblasti
•základní argument – všichni by měli mít přístup k určitým statkům a službám rovný – záleží na státu, k čemu všemu by měli všichni mít přístup
•tuto teorii aplikovali severské země => vysoká daňová kvóta => lidé se vyhýbají zdanění v jiných zemích, např. v daňových rájích |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
4) demonstrační efekt | •obyvatelé porovnávají životní úroveň se zahraničím – konfrontace určitých výdajů se zahraničím, je demonstrována snaha, aby vzrostly výdaje – tlak na nabídkovou stranu politického trhu a na zvyšování veřejných výdajů
•teorie je schopna vysvětlit změnu veřejných výdajů jen v určitých oblastech |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
5) fiskální iluze | •nerespektování vztahu mezi příjmy a výdaji, vyvolává tlaky na pokles daňové zátěže a růst veřejných výdajů – většina lidí neví ani proč vzniká deficit => nadspotřeba a neefektivnost – většina lidí také neví, jak stát deficit kryje |
Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů
6) prahový efekt (Peacock – Wiseman) | •vazba na snesitelný fiskální náklad (autoři Peacock, Wiseman); snesitelný fiskální náklad – růst daní
•nárazové zvýšení veřejných výdajů po světových válkách |
veřejné výdaje | •taková aktivita veřejných financí, která je výstupem z veřejných rozpočtů; smyslem je finančně krýt cíle jednotlivých veřejných politik |
veřejné výdajové programy | •označuje systémově propojené činnosti, které se vztahují k určitému cíli veřejné politiky |
veřejný projekt | •plán budoucí výdajové činnosti (obvykle plán budoucích investičních aktivit, o jejichž možné realizaci se teprve rozhoduje) |
Optimalizovaná alokace veřejných výdajů a metody hodnocení veřejných výdajů | •alokace veřejných výdajů se uskutečňuje prostřednictvím soustavy veřejných rozpočtů •optimalizovaná alokace veřejných výdajů je založena na principu, že výdajové cíle jsou sestaveny podle důležitosti (váhy) v závislosti na tom, jaká je důležitost (váha) jim odpovídajících veřejných politik |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
1) identifikace potřeb a cílů | •hledání odpovědi na otázku, CO je cílem tohoto výdaje – požadavky ověřitelnosti, kvantifikovatelnosti, reálnosti a zda je cíl žádoucí – musí respektovat poptávky těch, kteří ho platí |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
2) identifikace selhání trhu | •hledání odpovědi na otázku PROČ tento cíl realizovat z veřejných zdrojů (ekonomická argumentace + redistribuční), pokud tento cíl lze financovat z veřejných zdrojů a jaké jsou důvody, proč to nejde financovat soukromým sektorem?
proč právě z veřejných zdrojů? (3 důvody)
⟶ MIKROEKONOMICKÁ SELHÁNÍ – externality (hlavně pozitivní) nebo produkce veřejných statků
⟶ MAKROEKONOMICKÉ DŮVODY – změna inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, úrokové míry
⟶ REDISTRIBUČNÍ DŮVODY – chceme někoho podpořit a určíme koho => velké nebezpečí působení nátlakových skupin => může být velmi subjektivní |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
3) stanovení množiny řešení | •omezení – časové (potřeba do určitého času), finanční (respektovat rozpočtové omezení), prostorové
•řešení – formální (abstraktní – šlo by to realizovat, ale musí ještě projít pozměňovacími návrhy), reálná (konkrétní – lze realizovat bez významných změn)
•možnosti realizace – veřejná produkce (zajistí ji stát), regulovaná produkce (stát ji zajistí přes dotace, ale produkci poskytnou soukromé firmy)
•příklad na zhodnocení cíle: |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – metody, efekty - 1) podle možnosti ocenit v penězích | •hmotné – lze ocenit pomocí cen, vyjádřit v penězích (růst mezd, snížení nezaměstnanosti, růst HDP)
•nehmotné – nelze finančně ocenit (bezpečnost, záchrana lidských životů, zlepšení životního prostředí), v oblasti veřejných výdajů je toto velmi časté |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – 2) podle efektu | •vnitřní efekty – na území toho, kdo je platí (př. náklady na protipovodňová opatření => snížení povodňových škod v ČR)
•vnější efekty – na území toho, kdo neplatí, proto se tedy jedná o pozitivní externality, doporučuje se finanční spoluúčast (př. snížení škod povodní v Německu) |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – 3) podle času | •krátkodobé – efekt je patrný do 1 roku a pak odezní
•střednědobé – do 10 let
•dlouhodobé – více jak 10 let
•srovnání efektů v krátkém a dlouhém období |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – 4) dle dopadu na soukromý sektor | •důchodový efekt – zvyšuje spotřebu, ceny jsou konstantní a s růstem důchodu se spotřebovává více obou statků
•substituční efekt – roste spotřeba dotovaného statku – v případě účelových dotací je snahou zvýšit produkci nebo spotřebu těchto statků |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – 5) analýza politických souvislostí | •při předkládání výsledků výstupu výdajového programu je zapotřebí zvážit průchodnost programu při určité politické konstelaci – jde tedy o to, co se zdůrazní jako výsledek – často jsou předkládány jiné cíle, než programy skutečně sledují |
obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze):
4) hodnocení alternativ – 6) hodnocení úspěšnosti výdajového projektu | •stanovení kritéria úspěšnosti výdajové varianty, programu, projektu – pro hodnocení úředníků, kteří na problému pracují
•nevhodně nastavené kritérium úspěšnosti může snížit, znehodnotit výsledek výdajového programu |
základní metody pro hodnocení veřejných výdajů (patří k hodnocení alternativ) | ⟶ náklady = vzdání se části zdrojů; 3 možné klasifikace nákladů:
•a) hmotné X nehmotné – hmotné náklady jsou náklady, se kterými pracuje oblast veřejných financí
•b) přímé – bezprostředně se vztahují k výkonu, nepřímé – následné náklady pro rozšířenou formu CBA
•c) variabilní – mění se s úrovní výstupu, fixní – jejich úroveň se nemění (mohou nastat i při nulovém výstupu) |
Metoda CMA | ⟶ jednoduchá, metoda minimalizace nákladů, předpoklad že všechna výdajová řešení mají absolutně shodný výstup (výstupy všech alternativ jsou srovnatelné – splňují předem stanovené kvalitativní a kvantitativní charakteristiky/parametry)
⟶ 2 metody:
• průmyslově inženýrská metoda – sčítání jednotlivých nákladů, sčítací metoda
• parametrická metoda – zjišťují se náklady na určitý parametr, ale musí být s čím porovnávat, expertně stanoveno
⟶ výběrovým kritériem je nejnižší cena (minimální náklady) – výhoda: nemusíme hodnotit výstup v penězích
⟶ problémy:
• kalkulovány pouze pořizovací náklady, ne náklady po celou dobu životního cyklu výdajového programu
• nedostatečné vymezení charakteristik výstupu daného programu |
Metoda CEA (E – efektivnost) | •výhoda: výstupy nejsou oceňovány peněžně
•sledování efektivnosti nákladů vložených na naturální či fyzickou jednotku
•v oblasti zdravotnictví, školství
•podmínka použití – můžeme použít, pokud porovnáváme varianty, které mají výstup ve stejných jednotkách, u CMA musí být shodný objem, ale u CMA může být různě velký výstup
• základní otázka, jak nejlevněji dosáhnout daného cíle
• aplikace: náklady na jednotku výstupu = C/počet jednotek výstupu = min
• problém: v některých projektech nelze nákladové kritérium brát jako jediné kritérium |
Metoda CBA | •forma analýzy nákladů a výnosů – umožňuje poměřovat i varianty, které nemají shodný výstup … ale náklady i efekty jsou hmotné (vyjádřené v penězích)
•užší varianta CBA – náklady a užitky přímo z projektu
•společenská/širší varianta CBA – respektuje přímé i nepřímé náklady, ale i efekty pro celou společnost
•B – efekty, C – náklady
⟶ maximalizace efektu B/C
⟶ nejnižší náklady C/B
⟶ nejvyšší rozdíl (hodnocení podle čistého užitku) B – C
•výběr: dle efektivnosti vynaložených nákladů (B/C, C/B), dle čistého přínosu B – C |
Metoda CBA
aplikace (postup výpočtu CBA): | • a) C/B ≤ 1 (min) – hledáme variantu s nejmenšími náklady na jednotku produkce C/PVB
• b) B/C ≥ 1 (max) – Niskanen – informační asymetrie na straně byrokracie => B/C – vybereme tu variantu, kde je tento podíl nejvyšší (která maximalizuje užitek) – pokud je podíl menší než 1, je to neefektivní
⟶ můžeme použít jakoukoli z výše uvedených dvou variant, bude vybrána stejná varianta
• c) B – C = max – maximalizujeme čistý užitek |
Metoda CBA
faktor času | ⟶ jestliže mají být užitky po delší časové období, je potřeba vypočítat současnou hodnotu budoucích užitků – PV
• při výpočtu nutná znalost diskontního faktoru i = něco, co znehodnocuje budoucí užitek
• čím vyšší diskontní faktor, tím výraznější míra znehodnocení – tím větší preference současné spotřeby, znamená to preference výdajových programů s krátkou dobou trvání (2-3 roky)
• vysoká diskontní sazba snižuje PV => projekt nebude akceptován
• kdo ale určuje i => diskontní faktor můžeme odvodit od úrokové sazba ze státních dluhopisů
• faktor času u nákladů a užitků – metoda čisté současné hodnoty
• náklady a výnosy v budoucnosti se převádí do současnosti pomocí diskontního faktoru
⟶ PV = současná hodnota výnosu
⟶ i = diskontní faktor
• pokud platí, že B je konstantní, pak současná hodnota |
Metoda CUA (U – užitečnost) | ⟶ vychází z teorie užitku – hodnotíme užitné vlastnosti výstupu (užitek – subjektivní uspokojení), používá se standardně při hodnocení veřejných zakázek
⟶ použití hodnotící stupnice, aplikace vážení užitnosti jednotlivých alternativ ⟶ nehodnotí výstup ke kusech nebo ceně, ale pomocí více kritérií
• ekonomická kritéria – kolik to stojí, provozní náklady, garantovaná cena oprav, …
• časová kritéria – kdy to bude realizováno/termín dodání, kdy bude případná oprava, …
• technická kritéria – spotřeby, rychlost, … => nepeněžní (buď v %, nebo pomocí škál hodnocení např. bodové hodnocení 0-10)
• legislativní kritéria (kritéria kvality) – jak kvalitní je ten, kdo to bude dodávat/realizovat postup – přiřazení vah – metod je více, pokaždé jiný výsledek – možné zneužití
• výstup se měří podle 4 kritérií
⟶ jednotlivým skupinám kritérií se přiřadí váhy
⟶ násobí se „váhy X ohodnocení“ – vážená kritéria používá se i u zdravotnictví QALY (kvalita dodatečných let života) – říká nám, jak bude po léčení pacient ekonomicky aktivní; hodnocení zdravotnických programů, hodnocení veřejných zakázek CUA je metoda používána při výběru veřejných zakázek v ČR, je velice složitávychází z teorie užitku – hodnotíme užitné vlastnosti výstupu (užitek – subjektivní uspokojení), používá se standardně při hodnocení veřejných zakázek použití hodnotící stupnice, aplikace vážení užitnosti jednotlivých alternativ nehodnotí výstup ke kusech nebo ceně, ale pomocí více kritérií
• ekonomická kritéria – kolik to stojí, provozní náklady, garantovaná cena oprav, …
• časová kritéria – kdy to bude realizováno/termín dodání, kdy bude případná oprava, …
• technická kritéria – spotřeby, rychlost, … => nepeněžní (buď v %, nebo pomocí škál hodnocení např. bodové hodnocení 0-10)
• legislativní kritéria (kritéria kvality) – jak kvalitní je ten, kdo to bude dodávat/realizovat postup – přiřazení vah – metod je více, pokaždé jiný výsledek – možné zneužití
• výstup se měří podle 4 kritérií
⟶ jednotlivým skupinám kritérií se přiřadí váhy
⟶ násobí se „váhy X ohodnocení“ – vážená kritéria používá se i u zdravotnictví QALY (kvalita dodatečných let života) – říká nám, jak bude po léčení pacient ekonomicky aktivní; hodnocení zdravotnických programů, hodnocení veřejných zakázek CUA je metoda používána při výběru veřejných zakázek v ČR, je velice složitá |